Knihy
1. Sága rodu Vejvodů
Zboží možno objednat na dobírku zde.
Stručný nástin obsahu knížky „Sága rodu Vejvodů - Jazzman s polkou v krvi“
Letošního 13. července oslaví šedesátiny všestranný hudebník Josef Vejvoda. Publikace chce poutavě přiblížit jeho život, kterým navazuje na muzikantské tradice rodu Vejvodů.
Otcem jubilanta je totiž „král české dechovky“ Jaromír Vejvoda, jehož světově proslavila – nejen ve 2. světové válce – polka „Škoda lásky“. Ta zvítězila i v rozsáhlé anketě Hit století. Poctu v televizním přenosu 8.1.2000 přebíral Josef Vejvoda s dvěma bratry. Sourozenci vzpomínají na otce, objeví se neznámé zážitky ze života tvůrce, jehož písničky zpívají generace.
Autentické zážitky z dětství a dospívání Josefa Vejvody vystřídají prožitky ze studia na konzervatoři, kterou Vejvoda absolvoval vůbec jako první u nás jazzovou skladbou. Už od mládí však aktivně hrál na veřejnosti s mnoha známými jazzmany: Uveďme alespoň SHQ Karla Velebného, Jiřího Stivína, Laco Décziho, Karla Růžičku, Jiřího Mráze a jiné. Vystupoval v mnoha zemích – vedle Evropy (především Německa) v USA, Kanadě, Izraeli…Patnáct let působil jako hráč na bicí současně v Tanečním i Jazzovém orchestru Československého rozhlasu. Často dirigoval a psal skladby, které měly značný úspěch i díky zvukovým nosičům. Jeho skladby pro pop music zpívali mj. M. Kocáb, E. Pilarová, V. Špinarová, M. Rottrová, D. Veškrnová, D. Patrasová, K. Černoch, jazzové skladby interpretovaly mj. E. Olmerová, J.Koubková.. Pokud jde o jazz, má nyní úspěchy s Triem Josefa Vejvody. Např. v listopadu 2004 tito jazzmani doprovázeli prezidenta Václava Klause na státní návštěvě Bulharska. Po návratu hráli k devadesátinám Tomáše Bati - na jeho osobní prosbu.
Ne nadarmo dostal Josef Vejvoda přezdívku „jazzman s polkou v krvi“. Od roku 1992 totiž s bratry připomíná i odkaz tatínka pokud jde o dechovou hudbu a lidovku. Založil svoji dechovou kapelu a noblesní velký salonní orchestr. Zpívali s ním a natáčeli zvukové nosiče známí zpěváci i herci – Dvořák, Moravcová, Preiss, Štěpánek, Zíma, Tůmová, Oplt, Černohouz…Na tradice otce navazuje i novými písničkami, které mají velký ohlas u posluchačů u nás i v cizině.
Publikace přiblíží i různé neopakovatelné zážitky: Hrál čtyřem prezidentům – včetně amerického. Dirigoval před zcela zaplněnou Carnegie Hall v New Yorku. V unikátním celosvětovém přímém přenosu o silvestru 2000 reprezentoval naši vlast, když na Staroměstském náměstí se svojí kapelou hrál polku „Škoda lásky“. Nechybějí vzpomínky na „kmotry“ jeho zvukových nosičů – mj. generála F. Fajtla, Stellu Zázvorkovou, Pavlínu Filipovskou. Má veselé historky, jak si ho lidé pletou – mj. s jeho přítelem Zdeňkem Svěrákem, který bydlí v Praze jen o pár domů dál. Ostatně, Josef Vejvoda kdysi hrával s SHQ vždy po skončení představení Divadla Járy Cimrmana. „Cimrmanolog“ Miloň Čepelka napsal v roce 2002 text k Vejvodově písničce „Jak za mlada“, která se stala doslova šlágrem v naší zemi i v zahraničí. Není náhoda, že Josef Vejvoda se dost často objevuje v rozhlasovém vysílání, ale i na televizních obrazovkách u nás, ale možná ještě více i v Německu, Rakousku, Švýcarsku. Koncem roku 2004 tak v pořadu pro německou TV před televizními kamerami hovořil i s exministrem zahraničí H.-D. Genscherem.
Jak sám stále čilý šedesátník Josef Vejvoda zdůrazňuje, velkou oporu pro něj znamená rodina, do které už patří i dvě vnoučátka. Proto v publikaci nechybí dostatečný prostor pro vyjádření manželky Květy, dcer Moniky (skladatelky a dirigentky) a Zuzany (herečky Divadla Na Fidlovačce), jakož i starších bratrů Jaromíra a Jiřího.
Tři bratři – jako z pohádky – připravují rozmanité oblíbené akce, které připomínají jejich otce.. Ten úspěchy dalších generací rodu pohodově sleduje odněkud z muzikantského nebe.
Tam se k němu v říjnu 2004 připojil i jeho „dvorní textař“ Ladislav Jacura, jenž otextoval přes 500 písniček – z toho pro tři generace rodu Vejvodů. Proto nechybí kapitolka věnovaná Ladislavu Jacurovi. V knížce jsou i ukázky známých písňových textů. Nedílnou součástí knihy tvoří četné ilustrace, často zveřejněné vůbec poprvé. V anketě se vyjadřují různé osobnosti. Milan Koukal
2. Jaromír Vejvoda – Král české polky
Zboží možno objednat na dobírku zde.
3. „ŽIVOTA ROMÁN textaře Ladislava Jacury“ aneb UŽ, KAMÁRÁDI, POMALU STÁRNEM
Zboží možno objednat na dobírku zde.
Šířka: 168
Výška: 246
Vazba: Vázaný
Počet stran: 428
Rok vydání: 2009
Příznivci dobré dechovky po generace znají a rádi zpívají písničky Už, kamarádi, pomalu stárnem; Jednou, dvakrát; Ty to víš; Pod jednou střechou; Muziko, muziko, česká; Šumavo, Šumavo; Nad Lužnicí svítá; Nad Vltavou se stmívá; Děvčátko z Ostravy; Na Marjánce každou neděli; Vstávej, moje nejmilejší; Zazpívej si po ránu; Povídá se, povídá; Dokud nám zdravíčko slouží; Ještě tu poslední… To je pár ukázek ze 674 skladeb, kterým dal slova Ladislav Jacura. Textoval skladby nejen pro dechové kapely, ale i romantické písně, které znějí do tmy u plápolajících táboráků. Vždyť jeho věrnými kamarády byli Jarka Mottl či Eduard Ingriš – tvůrce slavné hučící „Niagary“. Mnohé z toho přibližuje publikace „Už, kamarádi, pomalu stárnem aneb Života román textaře Ladislava Jacury.“ Poutavě líčí životní osud člověka, jenž se za Rakouska – Uherska narodil na Podkarpatské Rusi. Po příchodu do Prahy si získával dobré přátele –Karla Hašlera, Vlastu Buriana, Martina Friče, Theodora Pištěka, Zitu Kabátovou, Járu Kohouta, později Jaroslava Štercla, Waldemara Matušku a jiné celebrity. Také na ně vzpomíná a prozrazuje neznámé skutečnosti. Věčně usměvavého Ladislava Jacuru naopak připomínají televizní tvůrce Gustav Oplustil, zpěváci Josef Zíma, Standa Procházka, Zorka Kohoutová, muzikanti Josef Vejvoda, Jan Slabák, Petr Fink a jiní. Součástí knihy je neobvyklé CD. Oživuje textařův hlas, který doplňuje výběr z nejznámějších skladeb nahraných oblíbenou Vejvodovou kapelou. Unikátní publikaci s mnoha originálními ilustracemi.
Pár slov Josefa Vejvody úvodem…
Milí čtenáři, přátelé hezké české muziky, upřímně mě potěšila prosba, abych napsal pár úvodních slov do knížky, která chce přiblížit život a tvorbu Ladislava Jacury, jehož jsem velmi dobře znal.
Láďa Jacura – to byl dar z nebes pro miliony lidí, hlavně pro milovníky dechové hudby. Dovedete si představit, že by se na svět – mezi nás – vůbec nedostaly písničky jako Už, kamarádi, pomalu stárnem; Jednou, dvakrát; Ty to víš; Pod jednou střechou; Cestička domů; Čeká tě máma; Muziko, muziko, česká; Šumavo, Šumavo; Lesní stráně; Já nevím, čím to je; Nad Lužnicí svítá; Nad Vltavou se stmívá; Hvězdy nad Vltavou; Poslední táborák; Smál se měsíc; Je to tak dávno; Děvčátko z Ostravy; Kousíček za Prahou; Na Marjánce každou neděli; Morava je jako Čechy; Vstávej, moje nejmilejší; Zazpívej si po ránu; Když jsem byla svobodná; Odchází láska veliká; Markýza a bubeníček; Povídá se, povídá; Kam se mládí ztrácí; Prodám léta; Pivečko, pivo; Bez tebe ani ránu; Pivečko s pěnou; Dokud nám zdravíčko slouží; Nedělejte, muzikanti, drahoty; Ještě tu poslední; Života román… a mnoho dalších?
Naše dechová hudba by byla o mnoho chudší, neslyšeli bychom ani poutavé historky o vzniku uvedených písniček. Například typický dotaz tehdejší průvodčí v otevřené tramvaji, kolikrát má proštípnout papírový lístek, zda jednou či dvakrát, se stal inspirací pro slavnou polku, kterou Láďa napsal s mým tatínkem Jaromírem. O vzniku svých slavných písniček Láďa uměl nádherně povídat. Ani o to vás následující stránky neochudí. Sami se přesvědčíte, že náměty čerpal ze života, měl otevřené oči a uši, aby z toho, co se kolem něho dělo, co slyšel, si vybíral to nejzajímavější.
Byl skvělým vypravěčem a bavičem, kamarádem do pohody i nepohody.
Scházeli jsme se pracovně obvykle v restauraci; oblíbil si zvláště dvě: na pražském Palackého náměstí U Pomníku nebo ve Vodičkově ulici Novoměstský pivovar. Bylo to asi proto, že personál v těchto lokálech Láďu velice dobře znal a miloval. Nikdy nepřišel sám, vždy ho doprovázela jeho milá manželka Helenka, bez které neudělal ani krok. Ostatně, jak se dále v textu dozvíte, dokonce pro ni napsal písničku Bez tebe ani ránu!
Pravda, při našem popíjení a tvoření nových písniček Helenka nebývala – odskočila si něco nakoupit a vrátila se vždy, když jsme končili. Spolu oba manželé pak cestovali domů. Doprovázela ho prostě všude; bylo velice dojemné se dívat, jak se v tom pokročilém věku mají rádi a podporují navzájem.
Platí to i všech ročnících zářijového mezinárodního hudebního festivalu Vejvodova Zbraslav. Když v roce 2003 slavil Láďa 90. narozeniny, přichystal jsem mu na tomto podzimním festivalu malé překvapení: Nechal jsem vyrobit speciální velký dort s Láďovou barevnou fotografií z tzv. jedlého papíru na vrchní straně. Tuto sladkost jsem mu předal za bouřlivého potlesku stovek nadšených diváků. Podle fotografií to vypadá, že jsem tím Láďu opravdu dost potěšil – možná i dojal, v očích se mu objevily slzy. Při této příležitosti se moderátor na pódiu Ládi zeptal, kterou ze svých 674 písniček má nejraději.
A on řekl, že „Života román.“
Všechno je pryč, vracím ti klíč
živote můj milý.
Tomu ho dej, kdo lásky děj
prožil jen na chvíli.
Louky už přestaly kvést,
měsíc do oken tak rád se dívá.
Láska kvete v zimě, v létě
a je tak mámivá.
Trio:
Života román má pro mne poslední list,
teď jen zadumán
vzpomínky budu si číst...
To zase velice dojalo mne jako autora hudby. Byla to, bohužel, poslední písnička, kterou jsme spolu mohli vytvořit. Láďa měl velice rád zpěváky, zvláště ty, kteří zpívali jeho písničky – a dával jim to patřičně najevo. Sympatie se projevovaly oboustranně! Neprozradím nic nového, když uvedu, že více kamarádil se zpěvačkami. Ovšem bylo tomu i naopak – známé zpěvačky Alenka Rychetská, Blanka Tůmová a další dámy měly velice rády Láďu.
Do tradic našeho muzikantského rodu Vejvodů se Láďa zapsal zcela výjimečně: Když tatínkův „dvorní textař“ Vašek Zeman (mj. autor slov k tatínkově polce Škoda lásky), v roce 1948 emigroval do Kanady, můj tatínek nabídl Láďovi Jacurovi spolupráci. Tento – o jedenáct let mladší – osvědčený kouzelník slova rád souhlasil. A jak tvrdil, bylo to pro něj jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Tatínek ani ve snu netušil, že já – jazzman – někdy budu psát polky a valčíky. Už vůbec by ho nenapadlo, že mi texty bude psát právě Láďa. A co víc – kdyby mu tenkrát ještě někdo řekl, že Láďa bude textovat skladby i mojí dceři Monice, asi by zkoprněl a určitě by nevěřil. Nevzpomínám si na podobný případ, že by jediný textař doprovázel svými působivými verši melodie tří generací jednoho hudebního rodu. Není to sen, ale skutečnost – ve světě asi ojedinělá!
Nejenom můj tatínek Jaromír a já, ale také mnoho dalších skladatelů Láďovi Jacurovi vděčí za skvělé texty, které si budou lidé zpívat ještě celá staletí. Dokazují to i následující řádky, u jejichž zrodu stála rovněž Láďova milovaná dcera Dagmar. Přeji jim šťastnou cestu k dobrým lidem, kteří Láďovy texty dobře znají a rádi při rozmanitých příležitostech přinášených životem zpívají. Jak asi sami můžete z vlastních zkušeností dosvědčit, předávají se po generace…
Ládíčku, upřímné díky!
|
;)
;)
;)