Recenze CD Josef Vejvoda 70
Vladimír Kouřil

Josef Vejvoda patří k omlazující generaci jazzových muzikantů, které na scénu nastupovala v druhé polovině šedesátých let. Svou bubenickou, a také skladatelskou dráhou se významně podílí na historii českého moderního jazzu prakticky od roku 1967, kdy se stal stálým členem Velebného SHQ. Velkolepá oslava jeho sedmdesátky 13. 7. 1945), k jejímž plodům patří také toto dvojalbum, byla proto oprávněná.

CD1 Looking Back obsahuje tucet živých nahrávek, podle sdělení Vejvody (booklet to pomíjí, rovněž obsazení orchestru) pořízených na koncertech Slánských jazzových dnů, festivalu ve Vsetíně a z kavárny Jalta, závěrečný kousek Encore z koncertu série Jazz na Hradě. Většina nahrávek je pořízena triem vsazeným do Big Bandu Českého rozhlasu, který až na dvě výjimky (kdy řídil Kamil Hála) diriguje Josef Vejvoda. Pod Hálovým vedením orchestr nahrál skladby Beyond Category Louie Bellsona a Tuturilu Laca Décziho (původně LP Jazz ze Studia A, 1976). Z převzatých věcí si Vejvodovo trio ve Vsetíně zahrálo Waiting for Tain od Branforda Marsalise. Ostatní tituly pocházejí z dílny oslavence.

Většina titulů je "repasovaných" - například původně na z části bandovém CD Walkin'And Talkin' (Panton, 1995) skladby Audes, Cassiopea a Super Jet, na triovém One Minute Dance (Cube-Metier, 2003) Super Jet a Old Time nebo Samballegro na albu Vejvoda 65 (Multisonic, Jazz na Hradě. Ač bubenickou činnost lze charakterizovat jako fyzickou-manuální, platí pro Vejvodu totéž co pro Buddyho Riche, Paula Motiana či Vladimíra Žižku, že věkem neztrácejí ani cit pro swingující rytmus, ani energii pro výbušná sóla. Vejvoda tuto schopnost potvrdí hned v úvodu Beyond Category svěžími sólovými vstupy hranými s neuvěřitelnou lehkostí. Jen tři z tuctu nahrávek nejsou bigbandové. Živočišně rozehraje trio rozšířené o saxofonistu Štěpána Markoviče a rakouského trumpetistu Lorenze Raaba Marsalisovo Waiting for Tain z jeho alba Scenes In The City (1983) - všichni se představí dravými sóly. Markovič osobitým témbrem svého tenorsaxofonu výrazně podpoří náladu balady Audes podmalované elektrickým pianem Stanislava Máchy. Rozhlasový big band srší odvázaností v Super Jetu, pohodovosti v Looking Back s krásným sólem trumpetisty Pavla Husičky, latinskou roztančeností v Reagards To Chick či Samballegro. Ve skladbách dirigovaných Vejvodou jsou bubenická sóla svěřená výbornému Pavlu "Badymu" Zbořilovi. Příjemně swingově staromilsky se Slováčkovým sólem zní Old Time. CD1 zakončuje odvázaná souljazzová miniatura (1:42) z "hradního" koncertu a tamní potlesk sluší celému disku.

CD2 jsou Vejvodovy hody s jazzovými chody ve filharmonickém či komorním hávu. Úvodní pětivětá Celebration (Birth, Childhood, Maturing, Adulthood, Late Years) je programní impresí vyvolanou podstatnými úseky života každého člověka, zde vyvolanou pocity a vzpomínkami jazzmana Vejvody. Hraje SOČR s dirigentem Tomášem Koutníkem a Vejvodovo trio rozšířené o Štěpána Markoviče - ten sopránsaxofonem dodává sdostatek melancholie v Birth, jíž je úvod hudebního životopisu vyjádřen. Dětství je skočnější, soprán "zmužní" do zvuku tenorsaxofonu, symfonický sound nabývá na mohutnosti. Maturing navazuje roztouženě a před koncem obsahuje dramatickou pasáž. Potěšitelné je, že dospělost Vejvoda zhudebnil uvolněně, ve střední části valčíkově s partem violy. Pozdní léta se vrací k motivu Dětství, k zamyšlenosti, v níž si hledáme, my sedmdesátníci, nové a rafinovanější melodie. Třívětá Brazilian Pearl Jubilee s party Bossarato, Lento - Bluesy a Sambalegro není holdem rytmickému světu latiny, jak by název napovídal, přináší pohodovou hudbu v cooljazzovém balení, opět se skvěle sólujícím Markovičem na tenorsaxofon. První i druhá věta překvapí zahalením do symfonické bombastičnosti, takže brazilské odvázanosti se posluchač dočká až v závěrečném Samballegro, k čemuž výrazně přispěje opět Markovič. Obě díla měla premiéru v roce 2005 v Karlových Varech a téhož roku vznikly v Praze nahrávky pro CD. O dva roky později v Pardubicích (a v Praze pro CD) zazněly Three Little Loves pro Sukův komorní orchestr a skladatelovo trio. Party Frockling Children, Tiptoe Around My Heart, Just Kidding je možno dojmově přiřadit k symfonickojazzovým fúzím skladatelů vážné hudby první poloviny dvacátého století. Vedle průběžné rytmiky Vejvodova tria je zde nejslyšitelnější klavír Kryštofa Marka. Jako bonus je zařazena parafráze pro violu a orchestr, part Lento 2 - Live (2013) pro sólistku Jitku Hosprovou, opět se SOCR a Vejvodovým triem.

CD1 skvěle reprezentuje moderní bigbandový mainstream, navazující na vrcholnou éru swingových orchestrů ovlivněných i be bopem, současně poučených nejlepšími moderními tělesy sedmdesátých let, jež si ještě uchovávaly odstup od jazzrockové fúze. Hudba na CD2 je odkazem spíše na pozdní romantismus, na impresionismus, na evropské hudební dění mimo avantgardní proudy, ale chápající jazz jako vážnou hudební oblast lákající k syntetizujícím dílům. Mnoho vynikajících jazzmanů, především eropských, se obrací opačným smérem - jak skloubit jazzovou hudbu se symfonickým zvukem evropské tradice, zachovat stylistickou jednotu a vyhnout se postmodernímu kolážovitému manýrismu. Vejvodovi se to určitě podařilo, osobně vyzdvihuji skladbu Celebration.

Vladimír Kouřil